Nebezpečí na táboře - co předvídat

Nedostatek jídla a pití?

Na většině táborů se vaří jídla, na která jsme zvyklí v české kotlině. Semtam nějaké sladké hlavní jídlo - oblíbené mezi dětmi jsou ovocné knedlíky, krupicová kaše nebo české buchty. Samozřejmě tradiční příloha - knedlíky houskové nebo bramborové. K tomu maso a nějaká zelenina nebo omáčka.

Děti instinktivně vycítí, kdy jim nějaké živiny schází a zodpovědně doplní minerály a vitamíny nákupem chipsů, čokoládových vajíček s překvapením a kofoly nebo coca-coly.

Dětskou táborovou specialitou bývá uchování vzpomínek na domov v podobě starých řízků a zelených salámů. Nemusíte mít ale strach, pokud by se na zkažené jídlo nepřišlo během tábora. Děti ani nenapadne tohle jídlo jíst a přivezou Vám ho jistě zpět domů.

Zkušený kuchař nebo kuchařka vaří s rozmyslem, aby nebylo moc zbytků. Jídlo přizpůsobuje především dětem, tj. nepřesoluje ani příliš nekoření, maso musí být měkké. Jediné s čím si neporadí jsou polévky. Ty děti většinou moc nejedí.

Trochu stranou jdou chutě dospělého personálu. Občas někdo brblá na sladká jídla nebo sladký čaj. Pro nás dospělé je zkrátka jídlo dost důležitou životní položkou. Malí táborníci jídlo tolik neřeší, většinou jim vyhovuje, i když jsou zvyklé z domova na něco jiného. Zkuste se zeptat svého školáka, co měl dnes ve školní jídelně k obědu - často si ani nevzpomene a stejné je to na táboře.

Na táborech je zvykem dávat přídavky velkým jedlíkům a v poslední době se rozmohlo podávání druhé večeře v čase někdy po 20. hodině.

Nezajímavý program?

Pokud pročtete pár nabídek táborů, jistě v každé najdete pozvánku na tábor se zajímavým programem. Většina českých táborů má v porovnání se světem program na vysoké úrovni se spoustou nápadů a výpravnými celotáborovými hrami.

Českou specialitou je velký talent improvizace. Je vítaný pro rychlou reakci na změnu počasí. Je trapné, když vedoucí najednou nevědí, co dělat s dětmi za deště a jen bědují, že nesvítí slunko, nutné pro jejich skvělé hry. Děti pak bezúčelně pobývají v chatičkách nebo stanech. Samozřejmě nezahálejí a vymýšlejí rúzná alotria nebo alespoň malují po stěnách příbytků (neslušné) zprávy. Zbytečně promarněná příležitost k táborovému zážitku.

Některé děti mají pocit, že je někdo neustále do něčeho nutí - do soutěží, sportování, vymýšlení scének nebo tanečního vystoupení. Chtěly by mít co nejvíce volna pro sebe a možnost rozhodovat, jak trávit svůj čas.

Většina dětí naopak ocení tradiční i netradiční program. Prožívají nové hry, těší se na noční bojovku a zároveň se kvůli ní trochu strachují, věnují se sportům a činnostem, ke kterým by se jinde nedostaly.

Dá se vypozorovat, že stálý a zajímavý program snižuje procento dětí, kterým se stýská. Není totiž čas ani důvod ke stýskání nebo k vymýšlení, jak přinutit rodiče k předčasnému návratu domů.

Tělesné tresty?

Pohlavkovat děti na táboře není a nikdy nebylo v módě. Na druhou stranu patří k táborovému bontónu trestat zvláště kluky třeba za sprostá slova klikováním nebo běháním. Je to pohotové, velmi účinné a pro děti přijatelnější forma trestu než třeba zákaz oblíbené činnosti (diskotéky).

Pokud se tento přístup užívá s mírou a malý táborník nemá pocit ponižování nebo šikany může být vše v pořádku. Drsnější zacházení je bohatě vykoupeno neskonale větším počtem pochval od kamarádů a vedoucích. Bohatou odměnou jsou společné táborové zážitky, které zcela převáží nad drobným nepoholím.

Nadměrná fyzická zátěž?

Tělesný pohyb by k létu a táboru měl patřit. Pro některé dítě může být pohybu až příliš a co jednomu dítěti vyhovuje (sport, hry v pohybu, pěší výlety), může být pro druhé nadměrnou zátěží.

I nadměrně pohyblivé až lehce hyperaktivní dítě ocení chvilku klidu pro sebe nebo nějaký klidnější společný program. Rozumný vedoucí střídá tělesnou zátěž s klidnější aktivitou - ptá se dětí a upravuje podle jejich rozpoložení oddílový program.

Některé děti můžou jen s vypětím všech sil zvládat třeba cyklistický tábor, na který jej přihlásili rodiče v dobré víře, že zesílí a začne milovat cyklistiku.

Úraz, nemoc

Jako každý rodič se bojíte o své dítě. Sami jste už možná zažili nepochopitelný úraz, třeba když dítě zakopne a spadne na zcela rovné cestě, narazí si zápěstí a v nemocnici dostalne na ruku sádru. 

Na táboře je příležitostí k úrazu hodně - sport, práce se sekerou a pilou, pohyb v lese atd. Kupodivu četnost úrazů není až tak velká, převládají oděrky, případně drobná pořezání kapesní kudličkou.

Na všech táborech musí být zdravotník, který většinu bolístek ošetří sám, zbylé případy odveze k lékaři nebo na chirurgii.

Šikana

Pokusy šikanovat slabší nebo odlišné jedince se vyskytují v každém dětském kolektivu. I ve škole se učitelé občas s něčím podobným potýkají. Ministerstvo školství pro ně připravuje obsáhlé návody, jak šikanu rozpoznat, řešit a potlačovat.

Výhodou táborů je, že děti mají velkou důvěru ke svým vedoucím a nebojí se s nimi mluvit o svých potížích a problémech.  V každém oddíle bývá kolem 12 dětí (10-15), což dává vedoucímu možnost poznat vztahy mezi dětmi a organizovat jim činnost, která všechny baví a uspokojuje.

Děti se k ostatním dětem v oddíle chovají většinou kamarádsky a také drsní "puberťáci" překvapí svým dobrým vztahem k menším dětem, které dostanou na starost v některých soutěžích.

Duch spolupráce je na táboře dominantní a spolu s poutavým programem spojeným se zážitky brání šikaně a nekamarádským vztahům.

Vedoucí

Je velkým úkolem vedení tábora, aby mělo stálý přehled o práci všech vedoucích a ostatních táborových pracovníků. Selhání vedoucího ve vztahu k dětem je velmi nepříjemná věc pro každého organizátora letního tábora.

Nejhorším případem je sexuální obtěžovaní dítěte. Nezbývá, než vše řešit ve spolupráci s policií. Naštěstí jsou taková selhání vedoucího dost vzácná.

O něco častěji se na táborech vyskytují vedoucí, kteří tolerují dětem kouřit, případně pít alkohol. Naštěstí ubývá táborů, kde se děti s takovým přístupem setkají. K normálu patří tábory, v nichž vedoucí nekouří na půdě tábora ani kdekoliv jinde v přítomnosti dětí.

Jiné nevhodné jednání vedoucího se projeví nepřiměřeným trestáním dětí, nevhodným programem nebo nečiností a neřešením závažných problémů dětí (zdravotní problém, šikana, hygiena).

Jak radí dětští psychologové, je vhodné, abyste své děti poučili o tom, co si k nim může dospělý dovolit a co už je nepřípustné. Poučené dítě se umí lépe bránit nevhodnému chování dospělého a nenechá si to pro sebe.

Naštěstí drtivá většina vedoucích se dětem plně věnuje a připravuje pro ně dobrý program s množstvím her a zábavy. Kamarádské vztahy patří k táboru a malí i velcí ještě dlouho po skončení tábora rádi vzpomínají na kamarády a společné zážitky. Většina rodičů potvrzuje, že po návratu domů museli vstřebat několik GBytů informací nadšených potomků.

Drogy, alkohol, sex

Bez dozoru rodičů se někteří táborníci chytají příležitosti a chtějí okusit zakázané ovoce.

Nejčastějším prohřeškem je kouření. Rozumný vedoucí jej nestrpí, i když ho hříšník může přesvědčovat, že kouří pravidelně a rodiče o tom vědí a nemají námitek.

Dovolit dětem pít alkohol by bylo pošetilé a samozřejmě trestné. Troufám si odhadnout, že není tábor, kde by alkohol u dětí tolerovali.

Pokud by táborníci nerespektovali zákazy pití alkoholu, užívání drog nebo by kouřili, z většiny táborů by museli předčasně odjet. Organizátoři k tomu užívají standardní frázi:"Vyloučen z tábora za hrubé porušování táborového řádu".

Ani sexuální vyžití není na táborech podporováno, i když touha některých starších táborníků je zjevná.
Tolerovány jsou jen romantické formy sbližování. Během tábora je dost příležitostí projevit náklonnost druhému pohlaví. Oblíbené jsou diskotéky, na kterých je kontakt při tanci společensky přípustný.

Stesk

Malým táborníkům se občas zasteskne. Nejčastěji večer před spaním si vzpomenou na maminku, svého psjska nebo plyšáka a může ukápnout i nějaká slzička.

Z uplakaného dopisu nebo zoufalého telefonátu můžete mít dojem, že dítě je vystresované a úplně na dně a pro jeho vysvobození musíte podniknout okamžitou záchrannnou výpravu.

Výpravu odložte, zavolejte hned vedení tábora. Běžně postupujeme tak, že promluvíme s dítětem, promluvíme s oddílovým vedoucím a po zjištění situace Vám zavoláme.

V drtivé většině zjistíme, že se dítě účastní programu, steskem trpí denně v souhrnu 5-10 minut, má kamarády a je jinak spokojené. Po domluvě s Vámi dítěti sdělíme, že si jeho maminka (tatínek) velmi přeje, aby tábor dokončilo a že mu vzkazuje, že je na něj pyšná a těší se, až jí bude vyprávět o všem, co prožilo.

Dá se vysledovat, že touto stýskací procedurou projde na táboře každé 20. až 30. dítě a úspěšné rozuzlení silně převládá. Hodně napomůžete, když se se svými pochybnostmi svěříte hned a nepodlehnete vlastnímu stesku a obavám.

Krádeže

Příležitost dělá zloděje. I na táboře se může najít nenechavé dítěte, které klidně vezme kamarádům sladkosti, hračku nebo peníze. V případě peněz se krádež někomu těžko dokazuje, chybějí většinou důkazy. Výjimkou nejsou děti, které jsou schopny ukrást větší čásku vedoucímu a kupují pak ostatním dětem sladkosti a dárky. Můžou tím u nich sice získat na chvíli oblibu, ale zároveň  na sebe upozorní a dojde k jejich rychlému odhalení.

Děti jsou v ochraně svých věcí často lehkomyslnné - zapomínají své mobily a elektroniku kdekoliv a peníze nechají klidně ležet na stolku, všem na očích.

Stejně bohémsky se chovají ke svému oblečení a nezřídka tvrdošijně odmítají své nalezené věci převzít, protože je nepoznají. Bývají však mnohdy odhaleni svými kamarády, kteří je u nich viděli.

Je nanejvýš rozumné s krádežemi a ztrátou věcí počítat a dětem nedávat na tábor žádné drahé věci ani oblečení. Riziko ztráty peněz omezíte, když dítě donutíte uschovat je u vedoucího. Skoro nezbytné je to u menších dětí.

Mobily

Pokud dítě obdarujete mobilem, již není cesty zpět. Mobil se stane jeho věrným souputníkem a s jeho osobností bude navždy spojen pevným poutem.

Přesto není od věci alespoň krátkodobá odvykací kúra. U stanových táborů proběhne vše přirozeně, dětem se dříve či později baterie mobilu vybije. V chatičkových táborech není běžně dovoleno mobil používat během organizovaného programu. Koukání do mobilu může totiž znevážit sebelépe připravený program a mnohdy i zkazit hru, třeba u bojové hry pošle jedna ze skupin zjištěné údaje jiné skupině a tím celé soutěžení znehodnotí. Dříve či později hekne většina uživatelů místní wifi síť, je to pak znát na provozu v době osobního volna či po večerce.

Ideálním řešením se zdá používání mobilů na táboře vůbec nedovolit. Pro některé účastníky je to nepředstavitelné, ale záhy zjistí, že to až tak hrozné není. Sami mají najednou více času bavit se s kamarády, ostatní jsou na tom stejně a cesta k intenzivním společným prožitkům je tak otevřená. Rychle se novému režimu přizpůsobí a k svému překvapení ocení i jeho výhody, například nemusejí dávat svým rodičům každodenní raport o dění v táboře.